Bílá karta

~>Postavy

Seznamte se blíže s některými velmi osobitými postavami Bílé karty.

Edgar, nováček

Edgar je mladý hrdina Bílé karty. Za každou cenu se chce zasvětit do řemesla, ve kterém naděje je jedem, dobré způsoby slabostí a akademické vzdělání překážkou. Jedním slovem, Edgar je ještě míň než nováček, je neohrabané batole, malá červená karkulka v urbanistické džungli.

Odted´ se s ním život mazlit nebude. Bude se muset pustit maminčiny sukně a zvyknout si na ženy s nevalnou pověstí přikrášlené vyrážkou ze syfilis. Bude se muset rozloučit s horkou čokoládou, kterou si kdysi vychutnával u krbu. Edgar se ted´ pekně zapotí, a to za jakéhokoli počasí.

Tady začíná opravdový život. Človek se myje jen když už pořádně smrdí. Pije, aby zapoměl. Někdy hledá rameno, o které by se opřel, ale žádné nenachází. A tak někdy kýchne a pak se jednoduše vysmrká.

Kaspar Lemaître, soukromý detektiv

Vytříbený znalec lidské nátury, intuitivní, živelný, s padesátkou na krku. Je to právě on, kdo Edgarovi pomůže najít si své místo v dospělém světě. Je tajnůstkářský, o své minulosti nikdy nemluví a nezdá se, že by si dělal velké plány do budoucnosti. Věří, že člověk je ve své podstatě zvrhlý a nachylný k uližování bližnímu svému, čehož umí dokonale využít. Věří, že Bůh nestvořil člověka k obrazu svému, ale k obrazu svého domácího mazlíčka. A myslí si, že Bible je jen zašifrovaný návod k nalezení pokladu prvních křest´anů.

Jeanine, sekretářka

Je nemožné odhadnout její věk, a skoro ani její pohlaví. Není známo, že by kdy měla nějakou vášeň. Nikdy nepoznala lásku. Nic na ní není, tedy kromě chladné inteligence amazonských lamačů hlav. Kouří. Svého plaza miluje jako své dítě. Kouří. S tvrdostí železné pěsti omotané ostnatým drátem řídí vše co se děje mezi čtyřmi stěnamí agentury. Kouří. Možná, že její plaz je jejím dítětem. Típne cigaretu. Krmí své dítě cigaretama, fuj! Chci říct krmí svého plaza cigaretama. Možná, že při psaní těchto řádek si jednu cigaretu zapaluje. Bude kouřit na věky. Možná se nikdy ani nenarodila a nikdy ani neumře. Nahání mi strach.

Telesfor Doucet, starožitník

Zatajuje svůj pravý věk, svou sexuální orientaci, podstatnou část svých příjmů před daňovým úřadem, svou minulost, svou slabost pro opium, své převzácné umělecké kousky, svou nadváhu, své zežloutlé zuby a stejně tak i své politické a náboženské přesvědčení. Dává na obdiv svou přehnanou sebedůvěru, své vybrané estetické cítění, svou mužnou lehkovážnost, své odborné teoretické znalosti a stejně tak i své vznešené držení hlavy. Ví co chce a jak toho dosáhnout.

Bratři Strozziové, gangsteři

Jsou nerozdělitelní, vzdálí se od sebe jedině když urgentně potřebují čůrat nebo kopulovat. Třcátníci. Pokud se inteligence týče, člověk by řekl, že každému byla nadělena jen polovina mozku a že haltamatilka, kterou se mezi sebou domlouvají, slouží jako pojítko mezi oběmi půlkami. Profese : kriminálníci na volné noze. Co si vydělají jim tak tak vystačí do přístího týdne, což je spíše pozitivní, vezmeme-li v úvahu, že jejich krátkodoba pamět nepřesahuje sedm dní. Zkrátka bychom si jich vůbec nevšimli, kdyby své cesty nezkřížili s Edgarem, našim hrdinou, který začínajíc s řemeslem od píky, bude muset jít přes jejich mrtvoly, aby se dostal výš.

Paní Malaki, domácí

Věčně drží smutek. Šedesátnice kyprých a ochablých tvarů zároveň. Oplakává svého zemřelého manžela, oplakává sebe samu, že se stala vdovou, oplakává své rodné Řecko, kam se už nikdy nevrátí, a oplakává i nevděk svých nájemníků. Nájemníků, kteří neví nic, naprosto nic, o utrpení. Den po dni víc a víc zneklidňuje našeho ubohého Edgara, který se musí srovnat s atmosférou nucené zkroušenosti, kterou paní domácí roznáší všude po domě. Poslouchá za dveřmi, ví o všem co se kde šustne, a sem tam, bez viditelného důvodu, na chodbách upadá do transu.

Doktor Freeman

Svrchovaný vládce městské márnice. Na vizitky by si nejraději napsal « lékař mrtvých », to jen kdyby živí byli trochu otevřenějsí. Život je podle všeho pouze výrobním procesem a tak věří, že po nocích svýma rukama pracuje s finálním produktem. Své styky se vším živým zredukoval na nutné minimum. Má rád studené večeře, nedbá na čerstvost jídla. Do knih nejradějii zapisuje čínským inkoustem. Podle svých měřítek je bonviván.